Wild Secret | Strange thing in the shower

12. august 2013 at 18:31 | Sonia |  Stories

Chvilku jsem plavala pod vodou, pak mi začal scházet kyslík. Vynořila jsem se na hladinu, nadechla se a znovu potopila. Prozkoumávala jsem dno jezera, několikrát jsem se vynořila a potom zase ponořila. Nakonec jsem blízko místa spádu vody do jezera objevila jeskyni. Plavala jsem do ní, postupně začala hladina klesat a já šla normálně po tvrdé zemi. Uvažovala jsem jestli mám jít do té úplné tmy, chtěla jsem to prozkoumat, ale co když tam něco je? Můžu jenom vyprávět co všechno znám za bytosti a to se určitě najde ještě spousta co jich neznám. Radši jsem se vrátila zpátky na hladinu, prozkoumám to později. Vylezla jsem z jezera a koukla na ten ohromný vodopád. Přemýšlela jsem jak se dostanu zpátky nahoru. Nikde jsem neviděla jinou možnou cestu, tedy až na šplhání po skále. Povzdychla jsem si a přiblížila se ke skále. Začala jsem pomalu stoupat. Už jsem měla unavené ruce a nohy, no musela jsem se tam dostat. Nejen že tam mám věci, ale teď už nemám jinou cestu jak se dostat zpátky. Pár metrů před začátkem vodopádu, jsem našlápla špatně. Noha mi podjela a zůstala vyset ve vzduchu. Zároveň mě to vyvedlo z rovnováhy, rychle jsem to napravila, získala rovnováhu zpátky a posledních pár metrů vyšplhala. Nahoře jsem si vyčerpaně sedla a oddychovala. Bože, mohla jsem spadnout. Když jsem se oklepala, začala jsem z té výšky pozorovat okolí. Bylo tu vidět snad úplně všchno, od močálů, bažin, přes údolí, vykácené části lesa před hranicí, kopce, propasti, další skály až po naše malé městečko. Natálha jsem si na sebe tílko a šortky, když jsem si myslela že jsem dost odpočatá, začala jsem se vracet. Nechtělo se mi toho o nic víc než předtím vylézt nahoru, ale musela jsem se vrátit. Pomalu jsem začala sestupovat dolů a posouvat se směrem ke kraji srázu. Když jsem bezpečně přistála na zemi, bezděčne jsem si oddychla. Vybrala jsem se domů, ani jsem si nevšimla že slunce skoro už zapadlo a to pro mě, jako člověka, nebylo dobré. Nebylo tu bezpečno, i kdyby neměli den, dobu, sezónu, je to nebezpečné i tak. Rychle jsem běžela směrem, kterým jsem myslela že je naše městečko. Po několika minutách jsem myslela že jsem zabloudila, když jsem uvidla první světla domků. Přidala jsem, abych tam byla co nejdřív. Stoupla jsem si na zadní verandu a poslouchala zvuky domu. Trev, Amanda a Joseph byli nejspíš v obýváku a koukali se na jejich oblíbený seriál, Katee byla v kuchyni a dělala večeři. Fajn, potichounku jsem otevřela dveře, vklouzla dovnitř a zase potichu zavřela. Jestli jsem myslela že se dostanu nepozorovaně ke schodům, což jsem si mysela, tak jsem se mýlila. Během pár sekund u mě stála Katee, v naší rodině je něco jako matka, má tu to poslední slovo.
"Kdesi tak dlouho byla? Víš že máš daný čas do kdy můžeš být venku" mračila se na mě.
"Já vím, ale nějak jsem ztratila pojem o čase.."
"Tak ty jsi ztratila pojem o čase jo?" zeptala se podrážděně, ale pak ke mně přistoupila blíž a pohladila mě po paži. "Víš jaká nebezpečí tam jsou, co všechno by se ti mohlo stát"
"Já vím, příště si dám pozor."
Chvíli jenom na mě koukala "Dobrá, ale opravdu si dávej pozor, ano?"
Přikývla jsem "Nechceš pomoct s večeří?"
"Klidně" usmála se na mě.
Dnes měla, jak jsem viděla podle ingrediencí, chuť na japonské jídl. Dělali jsme sushi. Udělaly jsme "sushi rýži", vymačkaly šťávu z půlky citrónu, tak jsme pokračovaly dokud jsme jako poslední nedávaly citronovou trávu na ozdobu. Koukly jsme na naše hotové dílo, sice to byly malé kousky, ale udělaly jsme jich hodně spolu s dalšímy kousky druhů sushi. Daly jsme je na podnosy a přinesly je do obýváku. "Konečně večeře" zvolal Joseph, všichni jsme se zasmáli.
Náš nenažraný Joseph, radši jsem začala jíst. Nejen že jsem měla hlad, ale kdybych zaváhala tak by to všechno Joseph snědl. Všechno jsme snědli a pak jsme koukali na filmy. Vstala jsem a když jsem stoupala do schodů prohodila jsem směrem k nim dobrou. Šla jsem do mého pokoje, který byl na konci chodby. Byl velký jako ostatní pokoje s velkým oknem a postelí. Dřevo skříně, postele, stolku, komod a všeho co bylo ze dřeva, je mahagonové. Podlahu zdobí příjemný svěle hnědý koberec, který ladí s krémovými závěsy a povlečením. Jednoduše byl pokoj prostě luxusní. Dala jsem ze sebe věci dolu, navlíkla župan a šla do společné koupelny. Všichni byli dole, koukali se na televizi nebo šli ven, takže byla určitě volná. Vlezla jsem si do sprchového koutu, pustila horkou vodu. Sedla jsem si na podlahu sprchového koutu a nechala na sebe z výšky padat vodu, stejně jako když padá voda z vodopádu. Uvolnila jsem se a nechala volný volný proud myšlenkám. Ach, jo. Vůbec se mi nechce do školy. Určitě budou mít zase ty jejich řeči, plus ten debil dneska. Nejradši bych zůstala doma, ale ne, nebudu se schovávat. Přečkám celý den s pitomými řečmi a různými pohledy. Opřela jsem hlavu o kachličky za mnou, vzdychla po proudu vody a zavřela oči. Mám pocit že sním, ale spíš je to stav bdění... Jdu lesem s úsměvem na tváři v krásných, černých šatech a při chuzi si hraju s jejich závojem. Na nohou mám boty na jehlách, divím se že v nich v les můžu jít a na nose sluneční brýle. Najednou něco uslyším, ale ne jako já ve sprše, ale já tam v tom lese. Je to strašně divné, no pokračuje to dál. Něco jsem uslyšela, otočím hlavu tím směrem a zaposlouchám se znovu ale nic neslyším, tak pokračuju dál v chůzi. Dojdu až na palouk u jezera do kterého spadá voda z vodopádu. Jdu, nezastavuju se, je mi jedno že už končí břeh a já vstupuju do vody. Neplavu, prostě jen kráčím po dne jezera, za chvíli budu mít vodu už u pusy a nebudu moct dýchat, když.... Zděšeně jsem se probudila a hltavě nadechla, na dveře buší Trevis a řve přes hukot vody.
"Rav, jak dlouho ještě v tý sprše budeš? Holky říkaj že smrdim jak zmoklej pes a že bych potřeboval umejt."
"Jen chvilku" křikla jsem na něj.
Sebrala jsem se ze země v rychlosti se umyla, vylezla ze sprchy, usušila se a nahodila župan. Prudce jsem otevřela dveře až sebou Trav trhnul.
"Můžeš jít" pousmála jsem se na něj a odešla do svého pokoje.
Zavřela jsem za sebou dveře a sesunula se k zemi. Zhluboka jsem oddychovala, co to mělo k sakru být? Bylo to tak skutečné, i když jsem tam vlastně ani nebyla, ale vše jsem cítila, ach bože tak opravdové. Po deseti minutách dýchání a přemýšlení co to mohlo být, jsem nejen na nic nepřišla, ale byla jsem už pořádně unavená. Zvedla jsem se a vzala si na sebe pyžamo. Zhasla jsem, přistoupila k oknu a zahleděla se na vůj nový domov, plný jenom jich, nikoho jiného. Odvrátila jsem pohled od našeho městečka na les. Povzdychla jsem si, tak úžasné místo a já tam sotva můžu být. Zatáhla jsem krémové závěsy, vlezla do postele, pořádně se zachumlala a zavřela oči.
 


Comments

1 Chucky | Web | 16. august 2013 at 20:16 | React

skvělé! to měla nějakou vizi nebo tak?? šup s další kapitolou, tohle je totiž opravdu skvěle a hlavně zajímavě napsané :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement